Ostropestřec mariánský

Semena ostropestřce se k léčbě jaterní insuficience (nedostatečnosti) používá více než 2 000 let. V 70. letech minulého století byly ze semen ostropestřce isolovány tři látky, které mají ochranný účinek na jaterní parenchym, a které jsou známy pod souhrnným názvem sylimarin. Sylimarin se váže na jaterní buňky a tím zabraňuje průniku toxických látek do jaterní buňky. Zvyšuje tvorbu žluči. Také je silným antioxidantem a v neposlední řadě se podílí na normalizaci hladiny jaterních enzymů a harmonizaci imunitního systému.

Obsahové látky tvoří hlavně olej s vysokým podílem nenasycených mastných kyselin, komplex aminokyselin se značným obsahem síry, sacharidy (hlavně glukóza, fruktóza, pentóza), hořčina, silice a asi 0,7-3% flavolignanů, označovaných souhrnně jako silymarin (směs složená z flavonoidů silymarinového typu silybinu, silydianinu = silydiamin a silychristinu = silykristin, strukturního vzorce 3-metyl-dihydrokvercetin), dále jiné flavonoidy jako taxifolin, kvercetin a kempferol. Mimo to se zde nacházejí biogenní aminy (tyramin a histamin).

Drcená semena ať již sypaná či v nálevových sáčcích jsou pro aplikaci krajně nevhodná - trvanlivost drcených semen v lednici se pohybuje kolem 14 dnů. Okamžitě po nadrcení začíná proces oxidace tuků vzdušným kyslíkem - tzv. žluknutí. Výsledkem tohoto degradujícího procesu jsou nežádoucí látky, zejména aldehydy a ketony. Negativně se mění zdravotní působení i chuť a vůně. Jako bonus dochází k postupnému růstu plísní, často jedněch z nejsilnějších karcinogenů - aflatoxinů.