Lišejník islandský (pukléřka)

Lišejník islandský působí výrazně antibioticky a to zejména v oblasti dýchacích cest (včetně zánětu průdušek) a žaludku. Působí i proti některým virům. Díky ochrannému účinku slizů léčí žaludeční a dvanáctníkové vředy. Je i posilujícím prostředkem a zlepšuje vstřebávání živin.

Z obsahových látek lišejníku vyniká především membránový sliz - polysacharid lichenin (více než 50% licheninu), který se rozpouští v horké vodě. Chemicky je to lineární glukan podobný celulóze, složený ze 60-200 beta-D-glukózových jednotek (beta-glukopyranózy), který nebarví roztok jódu. Doprovází ho izolichenin, polysacharid podobné stavby jako škrob, stavěný z alfa-celulózových jednotek. Rozpouští je již ve studené vodě a barví se roztokem jódu, dává modrou barvu. Další obsahové látky mají převážně hořkou chuť - souborně se nazývají lišejníkové kyseliny (např. cetrarová, protocetrarová, 2-3% fumaroprotocetrarová, lichesterová, 0,1-1,5% kyselina protolichesterová, usninová aj. - dohromady asi 2%). Působí i na rezistentní záležitosti dýchacích cest. Na písečných mořských půdách se ukládá do stélky relativně hodně jódu, potom jsou přítomny vitamíny (A, některé z komplexu vitaminů B např. B1). Lišejníkové kyseliny jsou antibioticky účinné a proto se z drogy též izolují (také z jiných lišejníků) a tvoří složku antibiotických mastí a zásypů. Droga obsahuje ve značném množství pektiny a sliz.